Dacia Jogger: Za málo peněz, hodně rodinné muziky

Je 450 tisíc hodně peněz? Určitě ano. A je to hodně za auto? V dnešní době hybridů a nastupující elektrifikace, kdy se mnoho modelů začíná blížit sedmimístné částce, to možná nemusí být až tolik. A co kdybyste za tu částku dostali opravdu velký rodinný vůz? Třeba i se sedmi místy. To zní v dnešní době už skoro jako utopie…a přece existuje výjimka. Na redakční test se nám tentokrát dostavila Dacie Jogger 1.0TCe LPG ve verzi Extreme a sedmimístném provedení.

Zvenku

Kdo by čekal od Joggeru pouhou evoluci předchozího modelu Lodgy, mýlil by se. Již na první pohled zvenku je zřejmé, že nezůstal kámen na kameni. První co člověka zaujme, když Jogger poprvé uvidí, je jeho velikost. Pokud jste zvyklí pod touto značkou vídat na silnicích převážně malé Logany a Sandera, nyní stojíte skutečně před hodně velkým kusem auta.

Přední část a celá přední polovina vozu jsou identické s modelem Sandero. Výrobce se to vlastně ani nesnaží nijak skrývat. Přesně v úrovni B-sloupku, který od sebe odděluje přední a zadní dveře je znatelný přechod „z menšího vozu na větší“. Pod kapotou, kterou zdobí několik ozdobných prolisů, se nachází moderně tvarovaná světla s LED denním svícením utvářejícím jejich charakteristický šípovitý vzor. Potkávací světla (mimochodem ve všech výbavách s technologií LED) svítí velmi pěkně a mají na vůz dané cenové kategorie nadprůměrný výkon. Co se týče dálkových světel, ta jsou ale pouze halogenová, což je škoda. Pokud k potkávacím světlům rozsvítíte i dálková, světelný výkon už nijak zvlášť nenaroste. Blinkry pak zůstaly klasické žárovkové.

Pokud se přesuneme k bočním partiím vozu, tak zadní dveře jsou poměrně velké a dají se široce otevřít. To usnadňuje případné nastupování na třetí řadu sedadel. Zajímavostí jsou pak boční okýnka v prostoru kufru. Ta se dají zevnitř vyklopit a tím pádem i cestující ve třetí řadě sedadel mají možnost si vzadu na přání vyvětrat. Co se týče zadní partie Joggeru, zde dominují především ohromné páté dveře. Jsou tak velké, že se dají použít i pro nouzové nastoupení na třetí řadu sedadel, pokud je tedy jedno z nich sklopené.

Tvar zadních světel nám pak přišel trošku povědomý a na první pohled dokonce zaměnitelný se zadními svítilnami Volva XC90. Každá jednotlivá část zadní sdružené svítilny je pak žárovková. Dacia přidala vnějšímu vzhledu Joggeru dokonce i pár hezkých detailů, které ji pomyslně posouvají o kousíček výš. Je vidět, že se nejedná jenom o nějakou strohou pracovní dodávku ale objevuje se zde i jistý smysl pro detail. Konkrétně jde o drobné nápisy DACIA v předních i zadních světlech nebo přímo na ráfcích kol.

Uvnitř

Ani v interiéru nezůstal Jogger svému předchůdci příliš podobný. Vyzdvihnout musíme významný progres ve zpracování sedaček, palubní desky i jednotlivých ovladačů. Upřímně, když přihlédneme ke konkurenci, tak za ty peníze jsme čekali o dost méně. Sedačky působí festovně, mají dobré boční vedení a jsou pohodlné. V našem případě jsou navíc prošité oranžovou a bílou nití, což působí velmi pěkně. Jedinou výtku máme k opěrkám hlavy, které působí trošku vachrlatě.

Volant je čtyřramenný a plně multifunkční. Na pravé i levé straně má tlačítka pro ovládání palubního počítače a tempomatu. Tlačítka jsou od sebe dostatečně oddělena a jejich ovládání po chvíli cviku nevyžaduje pozornost očí, což chválíme.Pod volantem na pravé straně se potom nachází známy „renaultí“ ovladač hlasitosti. Ten fungoval na výbornou, je velmi dobře po ruce a intuitivně se s ním zachází.

Co musíme ovšem velmi pochválit je zpracování ovladačů otevírání oken. Jistota stisku tlačítek je naprosto příkladná a nebojíme se ji připodobnit etalonu preciznosti, který v redakci interně nazýváme „Audi click“. Pro někoho to může působit jako druhořadé, ale při srovnání s některými mnohem dražšími vozy značek Škoda nebo VW tyto ovladače od Dacie působí téměř až prémiově. I takovýto drobný detail napoví, kam se Dacia za těch pár let posunula.

To samé platí o zpracování a dojmu z mřížek výdechů ventilace. Mřížky působí robustně, při ovládání se nijak neprohýbají, a pokud je otočíte do polohy OFF, tak z nich skutečně nic nefouká. Pokud bychom měli srovnat například s VW ID.3, tak všechno toto u něj neplatí. Na zadních sedadlech je dostatek prostoru jak před koleny, tak do šířky. Sedačky vzadu nemají již tak vysoké boční vedení jako přední, ale sedí se na nich také pohodlně. K dispozici jsou i sklopné stolečky na zadní straně předních sedadel. Celá zadní lavice je spíše vyšší, což mimochodem znamená, že případný výhled dětí ze zadních sedaček je velmi dobrý.

Třetí řadu sedadel jsme očekávali spíše jako nouzovou, jak už to u sedmimístných modelů občas bývá. Ale opak byl pravdou a ani ve třetí řadě není s místem pro cestující žádný problém. I člověk vysoký kolem 185 cm si do třetí řady pohodlně sedne. K dispozici je zde 12V zásuvka, opěrka pro loket i držák na nápoje. Sedadla třetí řady jsou sklápěcí a plně vyjímatelná. Na svůj rozměr pak nejsou ani příliš těžká a z auta se vyjímají dobře. Po jejich jednoduché demontáži pak vzniká doslova obří zavazadlový prostor o objemu 829l. Se třetí řadou sedadel se pak objem zmenší na 212l a pojme už jen základní předměty nebo menší tašky.

To nejlepší z kapitoly interiér jsme si ale nechali na konec. A tím není nic jiného, než krásně obyčejné, precizně zpracované a především poslepu nahmatatelné kruhové ovladače klimatizace. Je to něco tak jednouchého a funkčního, až se tomu v dnešní době nechce věřit. Představte si, že si teplotu, úroveň nebo směr ventilace vzduchu nastavíte jednoduchým kruhovým ovladačem a nic jiného neřešíte. Žádné klikání do displejů, žádné lovení funkcí, žádné nabídky zahrabané ve třetí úrovni dotykového menu infotainmentu. Jednoduché jako facka. Nenapadá nás žádná jiná automobilka, která by podobné věci řešila takto jednoduše. A přitom to bylo před pár lety ještě tak běžné. Tento přímočarý styl uvažování je na celé komunikaci Dacia – zákazník pro nás asi to nejzábavnější.

Infotainment

Infotainment nabízí základní funkce jako rádio, bezdrátové připojení telefonu přes bluetooth nebo navigaci. K jeho cti musíme uvést, že jak je celý systém jednoduchý, tak taky velmi rychle nabíhá a reaguje. Sice uživatele nenadchne množstvím animací a kudrlinek, ale vše je opět účelné a plně funkční, což plně koresponduje se zbytkem vozu. Vyzdvihnout musíme bezdrátový Apple CarPlay, který nám po celou dobu používání fungoval naprosto bezchybně a po startu automobilu se velice rychle spouštěl.

Displej infotainmentu má na sobě hrubší matné krycí sklo, které vyžaduje, aby byl každý stisk prstu poctivý. Pokud se dotknete jen letmo, systém nezareaguje a to nám trošku připomínalo éru rezistivních dotykových displejů. Na druhou stranu je nutno říci, že díky tomuto krycímu sklu na displeji nezůstává mnoho otisků prstů. Ty, které zůstanou, sice lehce vidět jsou, ale není to nic tak rušivého, jako známe z úplně lesklých displejů mnoha smartphonů. Když už jsme u propojení telefonu a infotainmentu, tak Jogger nabízí i vestavěný držák na mobilní telefon. Tento držák je umístěn hned vedle displaye infotainmentu a je tak dobře na očích. Navíc je otočný jak do stran, tak kolem své středové osy a v jeho bezprostřední blískosti se nachází i USB zdířka. Velmi jednoduchá „Simply clever“ věc za pár korun, viď Škodo?

V infotainmentu lze následně nastavovat i množství funkcí vozidla, jako hlídání mrtvého úhlu, nastavení bezklíčového vstupu, zamykání dveří při jízdě a tak dále.
Samozřejmě je zde přítomen i obraz z parkovací kamery. Kvalitu obrazu jsme ohodnotili jako průměrnou, na druhou stranu lepší mnohdy nenabízí ani výrazně dražší konkurence. V případě Dacie a její cenovky hodnotíme tento parametr jako odpovídající.  Samotná navigace měla velmi jednoduchý vzhled mapy, podobně jako model Lodgy. Navigace je ovšem intuitivní, snadno se zadávají adresy i náhodný cíl z mapy. Dokonce i vyhledávání bodů zájmu (POI) fungovalo dobře a navigace jich obsahuje velké množství. Online konektivita navigace je ovšem nulová. Dacia nenabídne online informace o dopravě (pouze starší systém RDS-TMC), ani vyhledávání POI online ani nic podobného.

Komfort

Dacia Jogger je komfortní auto, které je evidentně postavené tak, aby bylo schopno zvládat i silnice třetího světa. A k těm občas ty české opravdu nemají daleko.
Už i předchůdce, Dacia Lodgy, bývala relativně pohodlné auto. Pojily se s tím tenkrát ale jisté neduhy, jako poměrně velká nejistota volantu kolem středové polohy nebo zvláštní poskakování, které člověk cítil zejména ve druhé řadě sedadel. To vše je nyní pryč. Jogger je komfortní, lehce houpavý a přesto jistý v řízení. Překvapivě na tomto dojmu nic nemění ani posaz ve druhé a dokonce ani ve třetí řadě. Tady se podařilo Dacii udělat skutečně velký pokrok dopředu. Co se týče valivého hluku od kol, tak i ten je na velmi přijatelné úrovni. Pouze na ostrých nerovnostech občas od zádní nápravy pronikne do kabiny tupá rána, ale celkový dojem z podvozku je solidní.

TEST: Dacia Duster: Rumunský recept na štěstí

Aerodynamický hluk pronikající do kabiny začíná pak výrazně sílit kolem 130 km/h. Do této rychlosti je však velmi nízký a vše je podpořeno i solidním odhlučněním pohonné jednotky. V interiéru pak mají všichni cestující, kromě třetí řady, k dispozici látkový dekor pro opření loktů ve dveřích a tlačítka elektricky ovládaných oken. Látkou je obšitá i střední část palubní desky, což působí velmi svěže a decentně.

Pohonné ústrojí

Srdcem našeho Joggeru byl tříválec 1.0TCe LPG o výkonu 74kW. Nutno říci, že motor byl pro nás další překvapení v řadě. Jeho dynamiku hodnotíme jako obstojnou a adekvátní rodinnějšímu zaměření vozu. Dálniční rychlost vůz v pohodě udržuje na šestý převodový stupeň i do mírnějších kopců. Všeobecně není problém držet cestovní rychlost na německé dálnici kolem 150km/h. Jeho maximum se pak pohybuje někde lehce přes 180km/h. Vůz je při jízdě na LPG znatelně živější, než na benzín. Výrobcem udávaný výkon při jízdě na benzín je 68kW a rozdíl 6kW ve prospěch pohonu na LPG je už poměrně znát.

Velkou pochvalu v rámci daného cenového segmentu musíme vystřihnout za odhlučnění motoru. Tříválec se rád vytáčí, a přesto není nijak rušivý. Pokud se při jízdě na dálnici zapomenete a necháte zařazený pátý převodový stupeň místo šestého, uchem to téměř ani nepostřehnete. Zvukový rozdíl není patrný ani při přepnutí z LPG na benzín či naopak. V případě pohonů na obě paliva, pak můžete použít ještě mód ECO, který dynamiku vozu utlumí ještě více a to jde ruku v ruce s klesající spotřebou.

Motor nijak nevibruje a ani na volnoběh nevykazuje žádné rušivé chování, které by pronikalo do kabiny. To u tříválců nebývá vždy zvykem. Spotřeba se nám za celou dobu testu pohybovala kolem 7,5l LPG a 6,5l Naturalu. To hodnotíme jako velmi slušný výsledek vzhledem k velikosti vozu, se kterou se musí malý litrový tříválec vypořádat. Za celou dobu jsme ujeli zhruba 1100km. Preferovaným palivem bylo LPG a když se nádrž vyprázdnila, jezdili jsme dále na benzín. Po ujetí 1100km palubní počítač stále ukazoval dojezd ještě asi dalších 200km. Vzdálenost 1300km na jedno natankování obou nádrží tedy rozhodně není nereálná a máme pocit, že při troše snahy by mohla být ještě klidně o 100km delší.

Je nutno zmínit, že palubní počítač u Joggeru již umí kalkulovat i s dojezdy a spotřebou LPG, což nebývalo vždy zvykem. Dlouhodobá spotřeba a dojezd jsou v palubním počítači k dispozici u obou typů paliv. Okamžitá spotřeba je k dispozici pouze při pohonu na benzín. Pohon na LPG nbo benzín si navíc můžete libovolně přepínat tlačítkem na levé straně pod volantem. Převodovka je relativně přesná a funguje dobře. Nese s sebou i typicky renaultí odkaz, kdy se po ubrání plynu kulisa řadicí páky lehce pohne v ruce směrem dopředu. To ale vnímáme spíše jako úsměvný poznávací znak skupiny Renault než nějakou velkou výtku.

Závěr

Dacia Jogger dospěla oproti své předchůdkyni Logdy na plnohodnotný rodinný vůz. Se svou cenou startující od 411000,- až po nejvybavenější verzi Extreme za zhruba 510000,- jednoduše nemá adekvátní konkurenci mezi novými vozy. Upřímně, čekali jsme za tu cenu mnohem méně. Mnohem méně všeho. A zároveň jsme čekali mnohem více kompromisů. Ale to se nestalo a to je v dnešní době překvapující. Dacia ukazuje, že i dnes se dá vyrobit slušné auto, s velmi vysokým poměrem cena/výkon. Navíc poměrně dobře vypadající a s prvky komfortní výbavy jako LED světla, bezklíčový vstup, vyhřívaná sedadla nebo tempomat.

Zároveň se drží hesla, že v jednoduchosti je krása a vyhýbá se přílišné centralizaci funkcí a ovládání do infotainmentu. Naprosto eliminuje i další zbytečné dotykové elementy, které se mnohdy velmi špatně ovládají. Nabízí vysokou variabilitu interiéru, spoustu místa a užitné hodnoty i pro větší rodiny a to vše za stále ještě slušné peníze. Jen tak dál Dacia!

 

---