Toyota GR Supra: Jezdí jako z praku ale konektivita pokulhavá
Konečně! Právě tohle slovo dokáže asi nejlépe vystihnout moment, když jsem poprvé usedl a nastartoval novou Toyotu GR Supru. To čekání bylo nekonečné, celou situaci navíc značně zkomplikovala uvalená karanténa a pandemie koronaviru. Nakonec se však ukázalo, že rozhodnutí nezrušit zápůjčku bylo správné a díky nízkému provozu to byla ideální kombinace, jak poznat potenciál této bestie.
Nová generace Supry budí rozpaky hned v několika směrech. Zarytí fanoušci například tvrdí, že ztratila své kouzlo vlivem úzké spolupráci s BMW nebo že je příliš ošklivá. Já se nepřikláním ani k jedné tézi, já ji hodnotil jako první sporťák na test. Jelikož to bylo mé „poprvé“, opatrnost byla na místě. Poměrně dlouho trvalo, než mi respekt dovolil vzít Supru, jak se říká pěkně pod krkem. Jakmile nastal ten správný čas, bylo to něco famózního a zároveň děsivého. Kombinace výkonného třílitrového šestiválce o výkonu 340 koní, 500 Nm krouťáku, relativně nízké hmotnosti, sportovního režimu a omezení kontroly trakce vytvoří z auta silniční střelu a je čistě věcí řidiče, zda se jedná o řízenou, či neřízenou.
Supra jezdí na můj vkus prostě fantasticky, bez pomoci elektronických asistentů, ale chyby neodpouští! Divokost ji rozhodně neschází a přiznám se, že je to někdy až příliš. Její neposedný zadek se snaží neustále utrhnout nebo alespoň vykopnout vás do příkopu. Další výtku mám pro automatické řazení ve sportovním módu, to je zbytečně ucukané a rozhazuje tím stabilitu celého auta. Ten, kdo používá pádla, problém nemá. Nyní však k podstatě mého testu, infotainmentu.
Infotainment
Tak tady je to zcela jiná písnička než tu, co známe z jiných Toyot. Infotainment je jednoduchý, rychlý, moderní a prostě německy skvělý. Německy? Ano, Supra totiž převzala kompletně celý infotainment včetně geniálního ovladače iDrive z BMW. Postupem evoluce udělali z iDrivu obojživelníka, který je jak mechanickým, tak i dotykový tlačítkem. Ovládání je díky tomu neuvěřitelné intuitivní. Velmi kvituji možnost zadávání adres psaním na dotykové plošce.
Dominantou palubní desky je dotykový displej multimediálního systému, který má sympatickou úhlopříčku 8,8″. Nepatří zrovna mezi giganty, ale mne se trefil do vkusu. Přesně takovou velikost bych od auta podobné kategorie očekávali. Nyní pojďme ke grafické stránce. Menu je rozděleno do několika dlaždic z nich každá reprezentuje jednu z hlavních funkcí systému. Proklikem se dostáváte do další úrovně a podrobnějšího nastavení.
Samotnou kapitolu si zaslouží funkce spojené s řízením, tedy nastavení auta či jízdních režimů. Všechny možnosti jsou velmi hezky graficky doprovázené a řidič tak přesně ví, co aktuálně ovládá. Naprostou lahůdkou označím sportovní budíky nebo kontrolu tlaku a teploty pneumatik!
Co se týká konektivity, tady Supra navzdory německému infotainmentu zahálela, protože ji chyběla všechna moderní konektivita. Oblíbili jste si Apple CarPlay nebo Android Auto? Nechte si zajít chuť. Musíte se spokojit buďto s Bluetooth nebo USB konektivitou. Malou náplastí je možnost synchronizace vlastního kalendáře, povedená navigace s online Trafficem nebo bezdrátová nabíječka Qi s praktickým upozorněním na zapomenutý telefon v přihrádce.
Digitální kaplička přístrojů a Head-Up displej
Kaplička přístrojů na mne působila popravdě smíšeně. Jedná se o displej tvořený trojicí hlavních segmentů, po krajích doplněn o LED pásky signalizující stav paliva v nádrží a teplotu chladicí kapaliny. Kladně hodnotím jednoduchost, přehlednost, a to je vlastně vše. Naopak záporně musím hodnotit dominantní otáčkoměr, kterého se nijak nezbavíte, prostě pořád na něj civíte, i když jedete normálním jízdním stylem. Napravo od otáčkoměru se zobrazuje navigační šipka a nalevo asistenti řízení. Chcete-li znát spotřebu, která umí být mimochodem i pod hranicí 8 l/100 km, musíte pohlédnout ještě níž na podélný ukazatel ovládaný tlačítky na páčce od směrovek a tolik typický pro mnichovskou automobilku.
Docela dobře funguje projekční Head-Up displej, ten na rozdíl od digitální kapličky lze konfigurovat. Osobně jsem zvyklý používat vždy všechny možnosti, proto jsem ocenil navigační šipku, rychlost či informace o hlasitosti nebo adresáři s oblíbenou muzikou. Drobná výtka mne napadá pouze k horšímu kontrastu během střídání dne/noci.
RECENZE: Toyota Corolla Touring Sports s infotainmentem Touch 2
Bezpečnostní a asistenční systémy
Navzdory tomu, že Supra je bezpochyby ryzí sporťák, ani tady nesmějí chybět homologačně relevantní asistenty. Proto disponuje balíčkem Toyota Supra Safety+ obsahující:
- Předkolizní bezpečnostní systém s funkcí rozpoznávaní chodců a cyklistů
- Asistent pro hlídání jízdních pruhů s aktivními zásahy do řízení (LDA + SC)
- Sledování slepého úhlu (BSM)
- Adaptivní tempomat s funkcí Stop&Go.
- Sledování tlaku v pneumatikách (TPMS)
- Systém rozpoznávání značek (RSA)
Během testu byly překvapením Bi-LED světlomety. Nejedná se totiž o standardní statické světlomety, nýbrž o adaptivní s funkcí vypínání jednotlivých segmentů, podobně jako matrix od Audi. Systém neměl problém odclonit osobní dokonce ani nákladní auta na dálnici. Vyzdvihnout musím skvělé rozlišení parkovací kamery, což je opět zásluhou BMW.
Závěr
Nová Toyota Supra je úchvatné auto, které si zaslouží respekt a uznání. Společný vývoj s BMW vytvořil docela slušný kompromis, který může chutnat i lidem, kteří by o Supru jinak ani nezavadili. Přesně tento aspekt však může způsobit i odliv pravověrných fanoušků, kterým se německá technika s japonskou duší líbit nemusí. Po stránce infotainmentu spolupráce rozhodně prospěla, i když bych do budoucna uvítal víc originality například v grafice systému, rozšířené konektivitě či aplikaci Supra Connect pro Evropské zákazníky. Mé resumé je takové, že na toto auto dlouho nezapomenu a rozhodně se nemusí za nic stydět.
Foto: Filip Suchomel
